Ve wordu k stažení zde informace_nejen-pro-zaměstnace-FS_k-(5).docx (1,3 MB)

Média veřejnosti tak přímo vnucují „fakta“, jejichž existence nebyla dosud žádným způsobem ověřena, natož tak prokázána!

Je až s podivem, že podnikatel, který lstivě opravdu okradl stát o desítky milionů je jaksi „upozaděn“. Médii i orgány činnými v trestním řízení… Proč??

Proč veřejnost přetřásá jen domnělou hrabivost úřednic. Údajný půlmilionový úplatek.

Zato desítky milionů, které podnikatel fakticky a prokazatelně vylákal na státní kase nějak nikoho nezajímají. Proč?

Možná proto, že nyní tzv. korupční kauzy jsou „IN“.  

Proto však každý úředník musí být potencionální korupčník? Opravdu patří všichni do „jednoho pytle“?

Nevím, zda si společnost dostatečně uvědomuje, jak může být taková teorie nebezpečná. Jak může být lehce zneužitelná.

Kým? Tak třeba zrovna vyhraněnou sortou bezpáteřních ubožáků, které současná doba přímo produkuje. Různých psychických deprivantů, předstírajících poctivé podnikatele. Ve skutečnosti je však jejich jediným cílem získat pro sebe jakýmkoliv způsobem finanční prostředky.

Bez práce, koláče.  Za každou cenu. Žádná oběť není dost velká. Přes mrtvoly.    

 

Nevěříte-li. Čtěte NÍŽE. Píšu z vlastní zkušenosti. 

 

Na úvod snad jen…………. ANO  vážení,   „POCHYBYLY“ JSME ! protože…

 

ODHALILY jsme POVODNÉ JEDNÁNÍ pana „podnikatele“.  NENECHALY jsme se zastrašit, přestože se o to OPAKOVANĚ POKOUŠEL. POKRAČOVALY jsme NEKOMPROMISNĚ v KONTROLNÍ ČINNOSTI            a dalších zákonných postupech.  

 

Výsledek NAŠÍ činnosti=

DPH BYLA podnikateli DOMĚŘENA k vrácení zpět do státního rozpočtu.

 

Za tuto práci se nám dostala patřičná „ODMĚNA“    

Postaral se o ni, ostatně tak jak už dříve ve svých výhružkách avizoval, samotný pan „podnikatel“.

 

Výsledek JEHO „činnosti“´bylo =

UDÁNÍ policii. KŘIVÉ NAŘČENÍ z korupčního jednání, braní úplatků.

 

 

„Příběh“ podle skutečné události začíná….

 

Pokud si vybavuji okamžiky svého zatčení v září 2013 moje pocity byly opravdu různorodé, dá se říci až rozporuplné. Na jedné straně ohromení, které nastalo, když se zcela nečekaně do kanceláře vhrnuli policisté a než jsem se nadechla, bylo mi sděleno podezření z trestné činnosti klasifikované jako zločiny. Hlas vyšetřovatelky však záhy „přehlušil zvukový záznam přehrávaný mou pamětí“.   Detailně se mně vybavila slova pana x jednatele s.r.o., které v dubnu 2013 hučel  
do telefonu „… jestli mně zničíte firmu, já to tak nenechám a vy půjdete se mnou …“ Ale kam? Moc možností mě v tu chvíli nenapadlo…popravdě řečeno napadla mě jediná varianta „pod kytky“. Vzápětí ovšem pan x své výhružky zvýšeným hlasem vyšperkoval větami „….já to tak nenechám… vy tři jste se z toho měly taky dobře…“ A to mě rozzuřilo. Zařvala jsem do telefonu, ať mi okamžitě laskavě řekne, jak já jsem se z něho měla dobře…. On? Řekl, že po telefonu mi nic říkat nebude.  Zavěsil telefon. Kolegyně a vedoucí kontrolního oddělení, která v tu samou chvíli vstoupila do naší kanceláře, na mě zíraly a já jsem zuřila nad nebetyčnou drzostí toho člověka. Jeho nemístné řeči
a osočování se mne hluboce dotklo a urazilo. Jestli si na sobě něčeho vážím, tak svého morálního kreditu.

Bezprostřední reakce je nezveřejnitelná pro množství použitých hodně „peprných slov“ na adresu toho pána. Měla bych se asi stydět, ale nestydím se.  S odstupem času chápu, že tato zcela účelově sehraná scéna byla součástí jeho „herního plánu“. (Podrobněji osvětlím závěrem). Předpokládám, že počítal s tím, že je v hledáčku PČR, Územního odboru Kroměříž, kde byla v té době již šetřena mimo jiných skutečností také několikerá trestní oznámení podaná na pana x.      

Navíc nebylo to poprvé, co mě dotyčný vyhrožoval.

Ze zážitku předchozí ataky v listopadu 2012 jsem myslela, že už nikdy neusnu. Zvolil totiž osobní kontakt. Naprosto chladně a bez emocí mě zastrašoval v souvislosti se zahájenou daňovou kontrolou u společnosti s.r.o., kde byl jednatelem. S nadávkami a bouřlivými emocemi daňových subjektů jsem se na kontrolním oddělení docela sžila, ale toto bylo něco zcela jiné, pro mě nepochopitelné. Ten chladnokrevný tón v  jeho hlase mě naprosto vyděsil.

K tomuto bych možná uvedla následující skutečnosti.

Písemně jsem informovala o celé události vedení FÚ. NIKDO a nikdy z vedení berní správy, mimo tehdejší vedoucí kontrolního odd., se k mému oznámení nevyjádřil natož, aby se mně dostalo nějaké pomoci nebo alespoň rady co mám dělat. Nyní už vím, že to byla moje „chyba“. Neznalost vnitřních směrnic totiž neomlouvá. Na moje opakované dotazy stran této události (kdo a zda vůbec někdo se mým oznámením zabýval a jak jej dotyčný vyhodnotil) jsem se z GFŘ dozvěděla, že jsem sice správně písemně oznámila napadení, ale opomněla jsem i písemně požádat o pomoc… Nu což. Příště budu chytřejší. A budu-li mít štěstí a daňový subjekt mně vyrazí alespoň přední zuby, pak jistě budu moct doufat ve zdárné vyřízení samozřejmě písemné žádosti.  

O druhé atace (duben 2013) jsem samozřejmě opět písemně informovala vedení. Tentokrát mně pan ředitel věnoval trochu svého času. Vše jsem mu vylíčila včetně listopadové události. Tehdy jsem byla, jak už jsem výše uvedla, z toho vyloženě vyděšená, nyní spíše dost naštvaná. Dohodli jsme se, že pokud by dotyčný člověk byť jedinkrát utrousil směrem ke mně nebo kolegyni nějaké nemístné slovo, okamžitě na něj podám trestní oznámení.

Tak to jen na okraj.            

V době kdy došlo ke druhé verbální atace (duben 2013) probíhaly u subjektu s.r.o., už další daňové kontroly DPH a daně z příjmů právnických osob.  

Kontroly DPH u firmy pana x  byly zahájeny na náš popud !

Tudíž nikoliv z výsledku nějakého vnitřního kontrolního mechanismu na FÚ, a už vůbec ne na podnět či zjištění orgánů činných v trestním řízení.     

Jednu z daňových kontrol dokonce prováděla a po jejím ukončení i podala trestní oznámení na jednatele pana x jedna z obviněných osob.

Důvodem pro zahájení rozsáhlé kontrolní činnosti ve firmě pana x byly skutečnosti, které jsme spolu se spoluobviněnou kolegyní zjistily při jednom z místních šetření. Ohledáním výrobních prostor jsme zjistily výrazné nesrovnalosti, které byly v průběhu daňových kontrol potvrzeny.    

Daňový subjekt se dopustil rozsáhlého podvodného jednání, kterým vylákal neoprávněně výhodu – čerpáním nadměrných odpočtů DPH.

Nárokoval odpočet daně na vstupu ( DPH ) podle daňových dokladů ( faktur ) za nákup nového výrobního zařízení a technologie na výrobu a zpracování trvanlivých potravin.

Při zmíněném místním šetření ve firmě bylo však zjištěno, že subjektem bylo pořízeno použité zařízení, které vydával za nové.

Daňový subjekt upravoval daňové doklady, tak že navyšoval částky základu daně a DPH. Nadto vytvářel i zcela fiktivní doklady o nákupu neexistující technologie….    

 

Přenesena v čase a prostoru …už zas vnímám slova vyšetřovatelky …. a přesto cítím jakousi úlevu, tak nejhorší varianta se díky Bohu nekoná a to, že dotyčný mířil do rukou kriminalistů, bylo přece více než jasné… takže …začínám chápat jeho slova “ vy půjdete se mnou “… Tehdy jsem se domnívala, že se nám mstí za „zničenou firmu“. Tento názor jsem však již zcela zavrhla. K tomuto se ještě vrátím.  

 

Byla jsem rozhodnuta stoprocentně spolupracovat s policií, tak aby bylo možno v co nejkratším možném čase zjistit skutečný stav ve věci.  

Byla jsem však opravdu zaskočena faktem, že policie zatkla mimo mne a kolegyně provádějící navazující úkony na základě mnou zjištěných podkladů, i moji kolegyni z kanceláře. Myslela jsem si, že je to proto, že byla účastna jako spolupracovník (tzv. druhá úřední osoba) při předchozím místním šetření u firmy (v té době probíhala pouze rekonstrukce výrobních prostor a zařízení ještě nebylo fakticky ve firmě naistalováno), tak bude asi podávat nějaké vysvětlení.

Při provádění úkonů je povinná účast minimálně dvou úředních osob správce daně. Praxe je taková, že pracovník, který obdrží od svého nadřízeného podnět k provedení úkonu, v tomto případě onoho místního šetření, požádá libovolného kolegu o „doprovod“ na šetření. Tato zatčená kolegyně, byla oním „doprovodem“.      

Můžu vás ujistit, že tato kolegyně přišla ke svému obvinění jak „slepý k houslím“. ( blíže, viz. níže J v textu )     

Vskutku velice skličující zážitky mé existence v poutech, třeba když jsem v domě, kde moje rodina žije již více než 40 let, potkala takto „vyzdobena“ s eskortou v zádech své sousedy….když při domovní prohlídce nečekaně do bytu vstoupila moje 76letá maminka, nebo když se policisté museli prohrabovat i hračkami mého syna, jsem asi z pudu sebezáchovy vytěsnila ze svých vzpomínek. Přikázala jsem si trpělivost a klid, protože i policisté jsou jen zaměstnanci vykonávající svou práci.         A nutno dodat, že si nemohu stěžovat na nějakou neurvalost, či aroganci z jejich strany ba naopak.

Bohužel musím hořce zkonstatovat, že čeho jsem byla ušetřena od policistů, toho se mi dostalo
od nadřízených pracovníků finanční správy. 

V klidu jsem strpěla prohlídku celého našeho bytu, všech osobních věcí. Vydala jsem veškeré své osobní diáře, záznamníky, počítač i notebook mojí dcery. Neměla jsem a nemám, co bych skrývala. Totéž platí o věcech z prostor kanceláře, kde jsem měla své pracovní místo.

Poté jsem byla eskortována do Zlína na Krajské ředitelství PČR, Odboru hospodářské kriminality, kde probíhal můj další výslech jakožto podezřelé osoby. Všechno co jsem si dovedla v tu chvíli vybavit v souvislosti  mnou prováděnými úkony (místní šetření; postupy pro odstranění pochybností) v daňových řízeních na DPH u firmy pana x, jsem vypověděla před vyšetřovateli. Domnívala jsem se, že jsem celou situaci osvětlila a proto po ukončení výslechu budu propuštěna. S rozpačitým výrazem mě bylo však sděleno, že výslech bude pokračovat asi i další den ráno a tudíž budu muset zůstat.  V cele předběžného zadržení.

Z nepochopitelných důvodů při těchto událostech byl na policejní půdě přítomen i zástupce  GFŘ. Proč? Jaký byl jeho skutečný zájem? Pracovníka daňového odboru, jehož prioritou by měla být správa daní, resp. daňové úniky, zajímá tak vehementně údajné korupční jednání zaměstnanců finanční správy? 

Pana Ing. ctí jeho pracovní nasazení. Podle písemného záznamu o nahlížení do trestního spisu dne 24. 9. 2013 cca ve 22.15 hod., se seznamoval s právě provedenými výslechy dvou dosud jen podezřelých úřednic. U poslední pracovnice v té době výslech ještě stále probíhal.   

Jsem naprosto přesvědčena, že se nejedná o standardní výkon pravomocí úředníka berní správy. Ani nechápu jak je možné, že toto vůbec bylo umožněno ze strany orgánů činných v trestním řízení.

 

Mně tehdy nezbývalo než strpět dále nařízený postup.

Mám-li nastínit své osobní zážitky z tohoto prostoru, napadá mne snad jen to, že jde o místo, kde cíleně člověk pozbývá své osobní důstojnosti. 

Před vstupem do cely jsem musela odložit mimo svých iluzí, prádlo, tkaničky do bot a opasek               od kalhot... Prý abych si jejich prostřednictvím neublížila. Musela jsem odevzdat všechny osobní věci. Hodinky taky. Záhy jsem ztratila pojem o čase. V cele je světlo 24 hodin. Kamera zde umístěná poctivě zabírá celý malý prostor. Včetně toalety. Slibovala jsem si, že raději nebudu pít (vodu z kohoutku u WC) a jíst ( tři rohlíky a paštika – veškeré erární „hody“ ), aby službu konající dozorci nemuseli sdílet v přímém přenosu moje základní lidské potřeby. Však sliby – chyby J.  Zcela zřetelně jsem vnímala, jak se moje „Ego“ odlupuje jak slupka z cibule…

V cca 21.15 hod. s kalhotami v hrsti jsem se usadila na jednu z pryčen. Byla potažená modroučkým prostěradlem z PVC. Po chvíli jsem se odvážila i přikrýt nohy dekou. Byla chladná zářijová noc. Když mi už zuby jektaly zimou, použila jsem přichystaný spacák. Ve vlastním zájmu jsem nepřemýšlela      
 o původu map a fleků „zdobících“ tuto ložní výbavičku. Zakázala jsem si vzpomínky na rodinu, jinak bych se asi v tu ránu zbláznila. Snažila jsem se zmrazit své emoce. Zamezit jejich vzniku. Ponořila jsem se do sebe, jak jen to šlo.

V podstatě ani nevím, jak jsem přežila tu nekonečnou noc. 

Ráno jsem očekávala avizovaný výslech. Nekonal se.

Policejní orgán s největší pravděpodobností ( opírám-li se o záznamy z trestního spisu ) očekával, že započne s prováděním filigránské práce při „rozplétání chobotnice“ na ÚzP. Ani to se nekonalo. Žádná taková hlubinná příšera v pomyslných vodách kontrolního oddělení na ÚzP v Kroměříži totiž NIKDY neoperovala a co vím ani neoperuje ☺. Místo toho přišel příkaz „okamžitě propustit na svobodu“. Bylo něco před 17 hodinou dne 25. 9. 2013. Musím dodat, že zdejší dozorci se ke mně chovali velmi slušně. Jen díky nim, se z pobytu „za katrem“ nestala moje noční můra.    

 

Po propuštění z cely, jsem byla předvedena k vrchní vyšetřovatelce, kde mě bylo předloženo k podpisu Usnesení o obvinění ze spáchání hned několika zločinů.

Když jsem se seznamovala s obsahem, nevěřila svým očím a celé mě to přišlo naprosto absurdní
až směšné. Obzvlášť mě pobavila právní věta, že jsem svým (ne)konáním porušila ust. § 92 odst. 2 DŘ   a tím se ve výsledku dopustila trestné činnosti.

Moje výhrady k nesmyslným závěrům zde uvedeným, byly stroze odmítnuty.  

Nepochybuji, že pro zlínskou policii musela být představa odhalení takové korupční kauzy velmi lákavá představa. Obzvlášť za situace, aniž by sami hnuli prstem, jim byla pachatelem – panem x, naservírována „na zlatém tácku“ až pod nos. Už stačilo jen „skřípnout“ označené úřednice. Toto bylo zrealizováno pompézním zásahem na FÚ. Desítky policistů, pouta, domovní prohlídky. „Psycho“… 

 

Poté jsem byla srozuměna s tím, že mne ve vedlejší kanceláři očekávají zástupci zaměstnavatele.

Tato zpráva mě upřímně potěšila. Uvažovala jsem tak, že pan ředitel přece ví, co jsem za člověka. Navíc jsem ho opakovaně informovala o napadání a vyhrožování, kterým mě častoval pan x v souvislosti s kontrolní činností jeho společnosti.

Světlo na konci tunelu se však záhy změnilo na reflektory řítící se lokomotivy, která bez slitování převálcovala moje naděje v pomoc a zastání.

Poté co přítomní pánové tj. ředitel ÚzP v Kroměříži a zástupce GFŘ z Odboru řízení rizik, dopřáli čas      
k průchodu mých nahromaděných emocí, kdy jsem kategoricky odmítla jakékoliv skutečnosti, které mě byly kladeny za vinu, a v tomto tvrzení setrvávám doposud, mně ředitel sdělil, že za takového  stavu věci není možné, abych mohla setrvávat na kontrolním oddělení, a jelikož pro mne nemá místo slučitelné s mým obviněním navrhuje, abych přistoupila k dohodě o rozvázání pracovního poměru. Tady nutno zdůraznit, že žádná jiná varianta řešení vzniklé situace mě nebyla nabídnuta!

Rána pod pás. Trefnější popis mého vnitřního pocitu mne opravdu nenapadá.

Jistě „v dobré víře“, asi aby se mi snáze rozhodovalo, mne zástupce GFŘ „upozornil“, že pokud bych chtěla setrvat na FÚ resp. ÚzP, pak bude nutno provést revizi všech mých spisů, což bude velmi nepříjemné. Mimochodem tehdy mne ani nenapadlo, o jaké spisy by se mělo jednat, jelikož jsem žádné (na rozdíl od kolegyň na vyměřovacím oddělení) nikdy nevedla, tak jako nikdo z referentů kontrolního oddělení.

Tato „přátelská rada“ mne „probrala“ a ochromení se změnilo v rozčílení. Odpověděla jsem mu, že nemám nic proti revizi a za svou práci zodpovídám s tím, že netvrdím, že jsem bezchybná, ale stojím si na tom, že jsem nikdy žádnou nekalou činnost neprováděla.

Se směsí vzteku a obrovského zklamání jsem se odporoučela z kanceláře. 

 

Před policejní budovou jsem se setkala s  manželem a kolegyní z kanceláře, která byla propuštěna na svobodu přede mnou.

Se slzami v očích se ptala, zda jsem také podepsala „tu dohodu“. V prvním okamžiku jsem vůbec nemohla pochopit, že k něčemu takovému přistoupila. Teď už vím. Neměla na výběr. 

Nutno také zdůraznit, že byla ve velice špatném psychickém stavu. Nejen po všem prožitém, ale především tím, co ji teprve čekalo. Náročná operace jejího 11-ti letého syna.

Další den jsem se dostavila do zaměstnání s úmyslem zažádat o možnost čerpání dovolené, nikoliv však z důvodu, že bych si potřebovala rozmyslet pobídku k rozvázání pracovního poměru, nýbrž jsem prostě nebyla schopna po uplynulých 24 hodinách pracovně fungovat. Události a zážitky z předchozích dnů na mě tvrdě dopadly a já jsem byla ráda, že jsem se v budově FÚ nesesula k zemi, neboť moje utlumované nervy se evidentně budily.

Po návratu do zaměstnání jsem trvala na svém a dohodu jsem odmítla. Bez dalšího jednání jsem byla převedena na oddělení registračních a podpůrných činností.

Nemohu si stěžovat, že by mne někdo z veřejnosti či daňových subjektů (včetně těch, které jsem kdy kontrolovala) nějak dehonestoval, ba naopak dočkala jsem se až nečekané podpory.

NAROZDÍL od některých pracovníků řídící úrovně finanční správy.

Minimálně od října 2013 se z FÚ pro Zlínský kraj začaly šířit „zaručené“ informace o tzv. „korupční kauze na ÚzP v Kroměříži“. Například že je pravdou, že jsme braly úplatky, neboť jsme potřebovaly peníze ke splácení úvěru. 

Chápu, zní to docela logicky, až na drobný detail. Já ani nikdo z mé rodiny jsme žádný úvěr neměli, tudíž nespláceli. Dokonce jsme ani nespořili „s liškou“. Neměli jsme a nemáme dluhy vůči žádným finančním institucím ani fyzickým osobám. Nicméně mě tato informace zaskočila. Uvažovala jsem
nad tím, proč se takové informace šíří a případně z jakého zdroje.  

Situace se vyjasnila v březnu 2015, kdy bylo z trestního spisu zřejmé, že policie prováděla tzv. finanční šetření každé podezřelé osoby.

V průběhu vyšetřování se pak staly předmětem šetření a dokazování mimořádné splátky překlenovacího úvěru realizované jednou z obviněných osob. ( Opět součást „herního plánu“ pana x! blíže viz. str. 16 textu.  Nutno uznat, že se mu takto podařilo velmi „vkusně a funkčně!“ zapojit jednu z úřednic, prakticky s jalovým postavením v rámci kontrolní činnosti firmy pana x ( viz. výše zmíněný „doprovod“ ). Nyní již nepochybuji, že pro pana x byla právě tato výše šetřených částek splátek úvěru inspirací, a téměř zcela zrcadlí výši údajně poptávaných a vyplacených úplatků, opět odkazuji k textu na str. 17). Předpokládám, že vzhledem k provedeným důkazům by měl být stav  této věci uspokojivě objasněn. Bohužel, jak je vidět svědectví minimálně čtyř zcela bezúhonných osob v této věci policejní orgán zcela nepřesvědčil, a dál věří POUZE „hodnověrnému“ panu x. NECHÁPU PROČ?     

Za významné však považuji, že zdrojem informací, které evidentně měly kolegy utvrzovat o tom, že na ÚzP v Kroměříži opravdu došlo ke korupčnímu jednání úřednic, a navíc možná měly osvětlovat jejich motiv, bylo tzv. finanční šetření provedené PČR Krajským ředitelstvím pro Zlínský kraj, a které až do března 2015 bylo uloženo v NEVEŘEJNÉ části trestního spisu.

Stále si kladu otázku jak je možné, že pracovníci FÚ pro Zlínský kraj disponovali a šířili na podzim 2013 policií utajované informace?

 

Další „usvědčující“ informace zveřejnilo GFŘ ve svém Stanovisku k dopisu Ing. Ivety Makovcové
na svých webových stránkách. 

Bohužel stále ještě musím používat obecný výraz „GFŘ“ i když je jasné, že takováto formulace je nesmyslná. GFŘ přece tvoří množina konkrétních lidí, zaměstnanců, resp. úředních osob. Nicméně konkrétní úřední osoby, které byly autory či spoluautory, zůstávají stále bezejmennými a bez zodpovědnosti.

Požádala jsem na GFŘ o informace – tj. jméno autora předmětného stanoviska, včetně zdroje, ze kterého bylo ním čerpáno. 

Od kompetentních osob Samostatného odboru personálního se mi dostalo sdělení, že se jedná       
o stanovisko zpracované na pokyn Ing. Knížka a jde o kolektivní stanovisko, na němž participovalo několik autorů, dle toho kdo měl o kterých z dotčených skutečností nejvíce aktuálních a přímých nezprostředkovaných informací. Nadto v souladu s ochranou osobních údajů by mohly tyto osoby poskytnutí těchto mnou požadovaných informací napadnout.

Proto jsem požádala další odbor GFŘ – interního auditu a vnitřní kontroly o prošetření zákonnosti a postupu těchto úředních osob. V této souvislosti mně bylo sděleno, že stanovisko bylo publikováno za účelem stabilizace situace mezi zneklidněnými zaměstnanci, vylíčení skutečností subjektivně popisovaných Ing. Makovcovou také z úhlu zaměstnavatele, a uvedení některých tvrzení na pravou míru.  S tím, že není podstatné kdo se na jeho vypracování podílel.

Publikovaným stanoviskem údajně nedošlo k porušení zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů ani Etického kodexu, neboť neobsahovalo žádné osobní či citlivé údaje ve smyslu shora uvedeného zákona.

Po tomto vyčerpávajícím osvětlení co je, či není považováno dle zákona č. 101/2000 Sb., 
za osobní či citlivý údaj, ovšem zcela nechápu sdělení GFŘ Samostatného odboru personálního, proč jména autorů textu nemohou „vyzradit“, když je zřejmé, že jméno a příjmení osoby nepatří mezi citlivé a osobní údaje chráněné dle shora citovaného zákona.

Nyní si dovolím krátce citovat z předmětného textu.

„Dne 24. 9. 2013 skutečně došlo k zadržení tří zaměstnankyň zařazených na oddělení kontrolním
na ÚzP v Kroměříži FÚ pro Zlínský kraj, jemuž ovšem předcházelo několikaměsíční nasazení operativní techniky ze strany Policie ČR se souhlasem státní zástupkyně….

Trestní stíhání nebylo zahájeno pouze na podkladě tvrzení samotného zástupce kontrolovaného daňového subjektu, který se k trestné činnosti, která je mu rovněž kladena za vinu, v plném rozsahu doznal, ale i na základě dalších indicií, které toto tvrzení podporují a které byly v rámci několikaměsíčního vyšetřování (i při nasazení monitorovací techniky) orgány činnými v trestním řízení ověřovány a shromažďovány….“ konec citace. 

V této návaznosti je třeba zmínit zákon č. 141/1964 Sb., trestní řád, v platném znění, který mimo jiné upravuje i poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných.

Dle ust. § 8a odst. 1 při poskytování informací o své činnosti veřejnosti orgány činné v trestním řízení dbají na to, aby neohrozily objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět jako by byl vinen. V přípravném řízení nesmějí zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka.

Dle ust. § 8b odst. 1 osoby, kterým byly orgány činnými v trestním řízení poskytnuty informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a odst. 1 věty druhé, pro účely trestního řízení nebo výkonu nebo plnění povinností stanovených zvláštním právním předpisem, je nesmějí nikomu dále poskytovat, pokud jejich poskytnutí není nutné k uvedeným účelům.

Dle ust. § 8c nikdo nesmí bez souhlasu osoby, které se takové informace týkají, zveřejnit informace o nařízení či provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dle ust. § 88.  

Je možná nadbytečné uvádět, že nikdo z nás – obviněných osob nedal souhlas k jakémukoliv zveřejňování shora citovaných informací.  A domnívám se, že minimálně na základě shora uvedených skutečností není třeba dalších dohadů o důvodech „utajování“ konkrétních jmen autorů textu označeného Stanovisko GFŘ k dopisu Ing. I. Makovcové.

 

Nyní bych se vrátila k obsahu textu Stanoviska a jeho části, kde zaměstnavatel obhajuje svůj pracovněprávní postup vůči obviněným osobám.    

Opět cituji: …“Informace, které měl zaměstnavatel k dispozici byly natolik závažné, že
po zaměstnavateli nebylo možné spravedlivě požadovat, aby trestně stíhaným zaměstnancům v dané věci umožnil dále pokračovat v daňovém řízení……

Z výše uvedených důvodů byla tato pracovně právní situace řešena tak, že zaměstnankyním byla jako první varianta nabídnuta možnost rozvázání pracovního poměru dohodou, s upozorněním na možnost návratu do pracovního poměru v případě, že dojde ke zrušení obvinění. Druhou variantou byla nabídka na převedení na jinou práci, kdy zaměstnavatel operativně vyčlenil za tímto účelem čtyři systemizovaná místa na ÚzP v Kroměříži.  

Samotný průběh předání pracovněprávních dokumentů tak, jak je popsán v dopise neodpovídá informacím, které má GFŘ k dispozici, a které vyplývají i ze záznamu o jednání na Policii ČR“.    

Nabídky na rozvázání pracovního poměru dohodou k 25. 9. 2013 hned na místě využily dvě zaměstnankyně, další (třetí) si vyžádala čas na rozmyšlenou a následně, po předchozím čerpání jednoho dne dovolené dne 30. 9. 2013 využila nabídky na převedení na jinou práci…“ konec citace.    

Ke shora citovanému mohu uvést jako přímý účastník, že dohoda o rozvázání pracovního poměru byla jedinou nejen mě, ale i dalším dvěma obviněným kolegyním, nabídnutou variantou řešení vzniklé situace. Mohu potvrdit pouze, že mě ředitel ÚzP doslova přísahal, že pokud se “očistím“, příjme mně zpět do zaměstnání.  

Škoda jen, že mně nezdůraznil, že se mám „očistit“ z těch na mne nakydaných lží SAMA. Ušetřil by mně obrovského zklamání a marných nadějí. Protože tehdy jsem naprosto naivně očekávala, že berní správa, pro kterou jsem dle svého nejlepšího vědomí a svědomí pracovala, přispěchá s pomyslným vědrem čisté vody.

Místo toho jsem se dočkala od zdejších odborníků oboru ekonomika-daně, bečky smrdutého svinstva…. !

Omlouvám se. Odbočila jsem.         

Nicméně o jakékoliv jiné nabídce tj. např. převedení na jinou práci, při jednání, vedeném dle mého názoru zcela nestandardně na půdě Krajského ředitelství zlínské policie, nepadla ani zmínka. Závěrem k tomuto tématu snad jen to, že jsem žádnou dobu na rozmyšlenou nežádala.

   

Obdobný scénář probíhal i při jednání s kolegyněmi. Mám povědomost, že při jednání konkrétně kolegyně z kanceláře byl uplatněn tvrdší způsob. Blíže nechci komentovat, jelikož tyto skutečnosti mají být předmětem šetření v rámci soudního řízení zahájeného dle návrhu žaloby další obviněné kolegyně.      

Následující den po podepsání dohody, poté co se kolegyně vzpamatovaly z prožitého šoku, podaly zaměstnavateli stížnost proti uplatněnému postupu. Marně. Oběma byly stížnosti zamítnuty.  

 

Zde tuším jakousi analogii k tomu, co se odehrává v těchto dnech.

Ubohá a očerňující kampaň vedená proti pracovnicím v médiích, poskytuje veřejnosti možnost, aby si v dostatečném předstihu mohla udělat  „obrázek“ o korupčních mrchách, se kterými byl rozvázán pracovní poměr - „dohodou“. Přesněji vyjádřeno veřejnosti byl tento názor spíše VNUCEN titulky v médiích:  „Úřednice pochybily…Úřednice braly úplatky“…a podobná ŠPÍNA !!

 A právě spor o neplatnosti dohod o rozvázání pracovního poměru bude v nejbližší době předmětem počínajícího soudního procesu.  

 

NÁHODA? Dle mého názoru - zázraky se dějí, náhody nikoliv. 

 

Vracím se k textu Vyjádření GFŘ:      

„V souvislosti s tímto případem byl další ( čtvrtý ) zaměstnanec kontrolního oddělení převeden
na jinou práci. V tomto případě se jednalo o preventivní opatření, neboť zde existuje reálná možnost, že o činnostech, z kterých jsou obviněné podezírány, věděl resp. z indicií vyplývá, že vědět musel….“  

Jednalo se o kolegu, který pouze sdílel odposlouchávanou kancelář. V den našeho zatčení tj. 24. 9. 2013 byl předvolán v dopoledních hodinách do ředitelny, tj. v době kdy teprve probíhaly domovní prohlídky, v době kdy jsme ještě nebyly ani vyslechnuty jakožto osoby zatím pouze podezřelé ze spáchání trestné činnosti. Zde mu byla podána k podpisu dohoda o rozvázání pracovního poměru a to bez bližšího udání důvodů, pouze s odkazem, že byl opakovaně účasten jednání obviněné kolegyně, které mělo být vedeno údajně v rozporu s etickým kodexem pracovníka státní správy, směrem k neurčenému daňovému subjektu. Jelikož toto údajně závadné jednání nenahlásil, stal se tak sám za něj zodpovědným. (Na okraj ještě doplňuji, že orgány činnými v trestním řízení kolega nikdy nebyl označen jako podezřelým, natož tak obviněným z páchání jakékoliv trestné činnosti). Jelikož kolega z pochopitelných důvodů striktně odmítl takovou „dohodu“ akceptovat, byl proto po 20 letech dosud nikdy a nikým nezpochybněného výkonu pracovní činnosti na kontrolním oddělení převeden v předdůchodovém věku (resp. přesněji 1 rok před odchodem do starobního důchodu) na jinou práci ( registrační oddělení ). 

Domnívám se, že není pochyb, že celý článek byl koncipován tak, aby po jeho přečtení kolegové neobeznámení se všemi souvislostmi, ať už předcházejícími či stávajícími v tomto případu, museli nutně dojít k logickému závěru. Pokud tedy byly policií nasazeny operativní prostředky – monitorovací technika – odposlechy, z kterých vyplynuly tak velmi závažné informace a indicie, které vlastně donutily zaměstnavatele k razantnímu kroku v pracovně právní oblasti tj. k rozvázání pracovního poměru, pak musí být přinejmenším vysoce pravděpodobné, ne-li přímo jisté, že se zmiňované obviněné osoby musely dopustit blíže specifikované trestné činnosti.

Stanovisko tak mělo navodit dojem, že poctivý berní úředník se nemusí ničeho obávat, protože represivní opatření byla zaměstnavatelem oprávněně uplatněna proti zločincům.

 

Tuto situaci dokreslují události z 25. 9. 2013, kdy na poradě ÚzP v Kroměříži jeho ředitel seznamoval vyděšené spolupracovníky se vzniklou situací. Na kolegy apeloval slovy „…Neodsuzujte je, není o ničem rozhodnuto“. A sám téhož dne odpoledne přibalil do kufříku tři „férové“ dohody o rozvázání pracovní činnosti a vyrazil za námi na PČR  do Zlína.  

Smutné…..

 

Dotazovala jsem se (písemně) na různých řídících úrovních FS:

Proč FS nectí ústavně garantovanou zásadu presumpce neviny? U koho má zaměstnanec berní správy zastání? Kdo je ochoten popřát sluchu i jemu? Kdo a komu podává objektivní a pravdivé informace?

Odpověď? Doposud: Mlčení, mlžení, ignorování…

 

Proto musím konstatovat: 

Je neuvěřitelné jak lze zde jednoduše dehonestovat a morálně degradovat bezbranného člověka,  aniž by mu byl poskytnut alespoň minimální prostor k vyjádření se k situaci.     

V květnu 2014 „GFŘ“ pokračovalo ve „střelbě do vlastních řad“. 

 

V této době byl do trestního spisu založen listinný důkaz – odborné vyjádření, autora z GFŘ, Samostatného odboru řízení rizik při správě daně. Podklad pro vyjádření a jeho nedílná součást byl vypracován pracovníky z FÚ pro Zlínský kraj, Oddělení řízení rizik. Obsah lze shrnout slovníkovým výrazem PASKVIL.  

Z obsahu vyjádření je zřejmé, že se policejní orgán dotazoval, zda postup úředních osob v daňových řízeních na DPH u daňového subjektu s.r.o., byl veden a konán v souladu s procesně právní (daňový řád) a hmotně právní normou ( ZDPH ). 

Pracovníci Oddělení řízení rizik při „revizi“ mnou provedených úkonů (tj. místních šetření) však postupovali způsobem obvyklým při provádění analyticko-vyhledávací činnosti. S využitím předsudku zpětného hodnocení, lidově řečeno „po boji je každý generál“ za situace, že stoprocentně vím, že daňový subjekt je PODVODNÍK, kolegové provedli analýzu rizikovosti daňového subjektu.

Bohužel, navíc zcela nedostatečně sesbírali data (zajímal by mne jejich zdroj). Dílo zkázy bylo dokončeno jejich chybným vyhodnocením, při fatální neznalosti zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty a zákonných postupů dle daňového řádu.   

Výsledek – konstatování o tom, že byla nedostatečně provedena analyticko-vyhledávací činnost. Koukala jsem jako blázen. Nikdy a nikým jsem nebyla pověřena k provedení analyticko-vyhledávací činnosti u daňového subjektu s.r.o. pana x.  

Mým úkolem bylo vyhledat, obstarat podklady (daňové doklady) a další potřebné informace, a tyto předat ke zpracování dalším kolegům na vyměřovací oddělení.  

Což je zcela zásadní rozdíl. (Pokusím se o příklad. Tak asi jako by pacient předpokládal, že mu bude provádět operaci srdce - anesteziolog, jen protože je přítomen na sále.

I v daňovém řízení dochází k takové pomyslné operaci, na stole však leží DPH, a každý z přítomných úředních osob na sále má na starost nějakou specifickou činnost. Každý se soustředí JEN na TU činnost, která mu příslušní a je mu přidělena. Daňové řízení je rozfázováno a tak na něm může participovat mnoho úředních osob).   

K tomu jen na okraj uvádím, že v roce 2011 sice vešel v platnost daňový řád, ale na FÚ žádné specializované oddělení „řízení rizik“ neexistovalo. Praxe v těchto letech na FÚ v Kroměříži byla taková, že dva konkrétní pracovníci kontrolního oddělení v části svého pracovního úvazku prováděli kontrolní činnost, ve zbytku shora uvedenou analyticko-vyhledávací činnost. Mimochodem nikdy jsem nefigurovala mezi těmito vyvolenými. 

   

Závěr „odborného pojednání“ mne osobně výrazně poškodil z profesionálního hlediska.

Ba co mnohem hůř mohl by se stát snad jediným „důkazem“ v můj „neprospěch“ v rámci trestního řízení.

Opakovaně, písemně jsem na konkrétní pochybení prezentované ve vyjádření upozorňovala kompetentní osoby z  FÚ pro Zlínský kraj a GFŘ. Žádala jsem nápravu, nabízela spolupráci. Zcela marně. K nápravě chybných závěrů však dosud NEBYLO PŘISTOUPENO.      

Můj dotaz pro řídící úroveň zněl:   

PROČ mám já osobně nést následky za neodborné vyjádření pracovníků Oddělení řízení rizik? Jsou závěry „odborného vyjádření“ pouze důsledkem chybné procesní a daňové „analýzy“, anebo se snad jedná o účelové jednání?

Odpověď? … prozatím žádná.

( Mimochodem někteří ze zmíněných odborníků již opustily řady berní správy. Někteří změnili posty, směrem dolů… )

Možná v těchto souvislostech je na místě úvaha o tom, kdo za finanční správu poskytoval spolupráci orgánům činným v trestním řízení v „kauze na ÚzP v Kroměříži“?

Dle záznamů v trestním spisu spolupracovníkem policie to bylo prioritně právě Oddělení řízení rizik, FÚ pro Zlínský kraj.

Dle směrnice č. 2/2013 generálního ředitele Vymezení působnosti vyjmenovaných útvarů, čl. 49 o působnosti daňového útvaru Oddělení řízení rizik, pak vyplývá mimo jiné, že řídí a koordinuje úkony při správě daní u rizikových daňových subjektů; rozhoduje, u kterých z nich budou úkony provedeny, kdy budou provedeny a jaké prostředky při správě daní budou využity.

Přestože úřední osoby disponovaly množstvím relevantních informací vyplývajících z trestního řízení, tyto poznatky nebyly aplikovány při správě daní u subjektu s.r.o.  V tomto duchu nebyly nijak koordinovány postupy v  daňových řízení vedených u společnosti s.r.o.  

Kdo má „máslo na hlavě“?

Dovolila jsem si písemně upozornit na tyto skutečnosti.

Reakcí byl odkaz k mojí nekompetentnosti, jakožto úřední osoby ve smyslu ust. § 12 DŘ, v daňových řízení vedených u daňového subjektu s.r.o. 

Jediné čeho jsem „dosáhla“ byla averze. Což se dalo čekat.  

 

Oproti tomu úřední osoby z oddělení řízení rizik horlivě převzaly na svá bedra činnosti v rozsahu a působnosti zcela jiného útvaru FS.

O zájmu úředních osob Oddělení řízení rizik o kauzu z tohoto „úhlu pohledu“ svědčí naprosto nepochopitelné a nikdy nikým a ničím nepodložené shromažďování důkazů z trestního řízení získaných operativní technikou v režimu utajení.

Opakovaně jsem vznesla dotaz k důvodům a způsobu využití shromažďovaného materiálu.                       (Upozorňuji, že jsem nikdy nevznesla jakékoliv námitky proti oprávnění FÚ pro Zlínský kraj nahlížet do trestního spisu). Dosud zůstávám bez uspokojivé odpovědi.

Listinný materiál včetně nosičů na DVD obsahující záznam z telekomunikačního provozu soukromých mobilních telefonů a taktéž prostorových odposlechů obsahujících v mém případě soukromé hovory výhradně s přítomnými kolegy (tj. neobsahují žádné formální či neformální jednání s jakoukoliv osobou zúčastněnou na správě daní) jsou uloženy na FÚ pro Zlínský kraj.

 

Dle písemné odpovědi GFŘ ze dne 23. 3. 2015, byly tyto listiny zajištěny za účelem získání významných informací pro FÚ pro Zlínský kraj.

Vzhledem k faktu, že FÚ pro Zlínský kraj nevede daňové řízení u daňového subjektu s.r.o., ani u jiných daňových subjektů, pak deklarovaná relevantnost informací musí mít jinou souvislost.

Měly snad materiály sloužit k analýze nikoliv rizikového daňového subjektu, ale úředních osob? Měly být pro potřeby policie vyhledávány, analyzovány a vyhodnocovány informace o možném či dalším korupčním jednání obviněných úřednic?  

 

Dohady?! Nesmysly?! Bohužel tragická skutečnost. Důkaz? Kauza „XY“

 

V červenci 2014 mně došla trpělivost v čekání, zda mne někdo z nadřízených osloví. (Do té doby a od té doby mne NIKDO z nadřízených v této souvislosti nekontaktoval. Naprostá ignorace). Dovolila jsem si proto požádat ředitele sekce ÚzP v Kroměříži, alespoň o jeho subjektivní názor na celou tu nešťastnou „korupční kauzu“.

Pan ředitel mě sdělil, že kauzu s panem x zcela osobně považuje za nesmysl. Jedním dechem však dodal, že jinak je to v „kauze XY“. Byla jsem notně překvapená. O existenci takové kauzy jsem neměla naprosto žádné ponětí. Pan ředitel ale trval na tom, že přece vím, o čem hovoří. Kolegyně (obě spoluobviněné úřednice) se prý velice nehezky chovaly při daňové kontrole k paní x.y. Svým jednáním jednak porušily etický kodex a také daňový řád, protože neprotokolovaly ústní jednání. Přisvědčila jsem panu řediteli, že vím o jediném neformálním ústním jednání (neprotokolovaném), kterého jsem se osobně neúčastnila, ale o jeho existenci mě spravila kolegyně (sdílely jsme spolu kancelář). Byla jsem dokonce částečně stejného názoru jako pan ředitel. Dle mého bylo chybou, že ústní jednání nebylo protokolováno, protože by nemohlo  dojít k jakýmsi šíleným interpretacím vedeného rozhovoru a dohadům zda by se nemohlo jednat o korupční jednání. Mimochodem
o průběhu daňové kontroly u daňového subjektu p. x.y  jsme s kolegyní intenzivně hovořily poté, co jí dotyčná osoba při jednom protokolovaném ústním jednání podstrčila lístek se vzkazem, že nás sleduje kriminálka. Považovaly jsme ji za blázna nebo vyděrače, tak jako jednatele společnosti s.r.o., pana x.

Další sled události osvětlil důvody jejího počínání. Musím říct, že jsem velice ráda, že jsem měla možnost se dotyčné paní dodatečně za své hloupé smyšlenky omluvit.

V prosinci 2014 jsem byla v šoku, když mě kolegyně z kanceláře obeznámila s dalším Usnesením  
o obvinění z přečinu zneužití pravomoci úřední osoby ve věci „kauzy p. XY“, sděleným mimo ní také spoluobviněné kolegyni.    

Poté co se zcela vysvětlilo, že částky 300 tisíc a 10 tisíc které zaznívaly v odposlouchávaném jednání nebyly částkami požadovaných úplatků, ale základem daně (DPFO) ve výši 300 tisíc a 10 tisíc výše DPH, částek které měly korigovat (směrem k DOMĚŘENÍ tj. zaplacení do státní kasy) osobní spotřebu daňového subjektu, došel policejní orgán ke zcela neuvěřitelnému závěru.

Na základě výsledku daňové kontroly p. y.x, delegované opět ze zcela neznámých důvodů (de facto bylo vyloučeno pro podjatost všech cca 30 pracovníků kontrolního odd. ÚzP v Kroměříži) na kontrolní oddělení ÚzP v Uh. Hradišti (resp. tzv. „vztyčného pracoviště“ určeného pro zkvalitnění spolupráce  pracovníků FÚ pro Zlínsky kraj a PČR Krajského ředitelství Zlínského kraje) byla doměřena DPFO            a DPH, na základě pomůcek ( § 98 daňového řádu ).

Pro „nedaňaře“. Jedná se o kvalifikovaný odhad výše daně. Takto vypočtená částka se VŽDY liší, od úředníka k úředníkovi. Každý z nich má totiž jiné zkušenosti, každý z nich vyhledává jiné pomůcky atd.  Dle daňového řádu, podle pomůcek NENÍ DAŇ STANOVENA VE SPRÁVNÉ VÝŠI !

Jedná pouze o ODHAD byť kvalifikovaný. Daňový řád přímo deklaruje, že daňová povinnost ve správné výši může být stanovena pouze na základě výsledku procesu dokazování (§ 92 daňového řádu).        

Policejní orgán pak na základě vzniklého rozdílu mezi výši DPFO a DPH SPRÁVNĚ (tj. myšleno
ve správné výši, což je zdůrazňováno!) doměřené pomůckami, tj. na základě kvalifikovaného odhadu pracovníků kontrolního odd. ÚzP v Uh. Hradišti, a výši PŘEDPOKLÁDANÉHO „doměrku“ obviněných úřednic dospěl k závěru:

Úřednice chtěly sobě a p. x.y zajistit neoprávněný prospěch, neboť prý existuje důvodný předpoklad, že částka nimi doměřené daně by byla PRAVDĚPDOBNĚ NIŽŠÍ, než ta která byla kvalifikovaně odhadnuta pracovníky na ÚzP v Uh. Hradišti.

Zde nutno upozornit! Kolegyně měly tuto kontrolu pouze rozpracovánu. Byly ve fázi dokazování, když jim byla kontrola spolu s osobní svobodou a vzápětí i samotným pracovním úvazkem ve FS odebrána. Pro laiky bych uvedla příklad.

Situace asi taková jako by jste psali text, a v jeho půli by vám někdo vytrhl papír. Text by dokončil dle své úvahy a přitom by Vám vnucoval, že jeho smyšlenky, byly vašimi myšlenkami.

Pro tuto chvíli uvádím jen jednu drobnou perličku.  

ROZDÍL neoprávněného prospěchu na DPFO  činil celých 1.350,-- Kč. 

 

Jestliže se teď smějete, věřte, že kolegyně se tehdy taky smály. Dnes už ne. Situace je velmi vážná.

Prostě pro každého „daňaře“ něco neuchopitelného a nepochopitelného. Pro policejní orgán realita.

Jakože to má být učebnicový příklad „formy“, jak může probíhat korupce ve FS?  Objev roku? J

Když se ovšem tato „forma“ naplnila zcela reálnými informacemi a skutečnostmi plynoucími z tohoto konkrétního daňového řízení… Nenapadá mne lepší výraz než zhovadilost. A věřte, že jsem se poctivě vydýchala a napočítala snad do 150  J.     

Mrazí mne ovšem, když si uvědomím další spojitosti. Ke shora uvedenému závěru totiž došly orgány činné v trestním řízení na základě dalšího „Odborného stanoviska“ vypracovaného FÚ pro Zlínský kraj.

 

„Překvapování“ ovšem nebralo konce. Z trestního spisu jsem získala obě zprávy o daňové kontrole (na DPFO a DPH). Nevěřícně jsem zírala na přední stranu (obou zpráv) kde bylo v textu uvedeno, že mimo jiných úředních osob jsem i já prováděla daňovou kontrolu.

Zcela prokazatelně mě nebyl přidělen podnět k provedení DPH natož tak DPFO, neboť jsem byla zařazena na referátu II a mojí specializací byla DPH. Obrátila jsem se proto na ředitele sekce ÚzP Kroměříž s žádostí, aby byla provedena korekce textu s tím, že jsem byla účastna na několika protokolovaných ústních jednáních, které se konaly v naší kanceláři (028), přičemž jednání si vedla kolegyně z kanceláře ( DPFO ) a další obviněná kolegyně ( DPH ). Trvala jsem na korekci a případně přesné formulaci tak jak je uvedeno výše.

Mojí žádosti nebylo vyhověno. Byla nedůvodná.

Pan ředitel mně v této věci a souvislosti sdělil pro mne zcela NOVÉ skutečnosti.

Jelikož jsem tedy byla přítomna v kanceláři, kde probíhala jednání s daňovým subjektem a jelikož jsem byla kolegyní z kanceláře zaprotokolována (jakožto úřední osoba zúčastněná na jednání), stala jsem se z její vůle zároveň osobou provádějící daňovou kontrolu. Dle pana ředitele kolegyně
z kanceláře sice udělala chybu, protože „mě neměla co psát do protokolu“, ale „stalo se“ a tudíž bohužel nesu zodpovědnost za prováděnou daňovou kontrolu u x.y.  Koukala jsem na něj jak tele
na nová vrata.

Naprosto jsem nemohla „pobrat“, že pan ředitel akceptuje a co víc legalizuje porušení zákoníku práce, kterého by se tímto způsobem dotyčná kolegyně dopustila. Z pracovní smlouvy a náplně práce jakožto její nedílné součásti jasně vyplývalo, že dotyčná byla pouhou řadovou referentkou kontrolního odd., nikoliv úřední osobou ve vedoucí pozici, ze které byl plynulo její oprávnění přidělovat ostatním referentům Odd. kontrolního pracovní úkoly.    

   

Poté co jsem se seznámila s daňovým spisem ohledně daňové kontroly na DPH a DPFO r. 2010 daň. subjektu XY jsem dospěla k totálnímu zhnusení nad způsoby a vedením v daňovém řízení, které zhusta připomínají operaci partyzánské skupiny.

Přesto zcela „chápu“ postup orgánů činných v trestním řízení a FÚ pro Zlínský kraj.  Bylo nutno najít cokoliv, co by odpovídalo přiřazenému profilu „zhýralé korupčnice“. Hrozba vzniku situace vyjádřené příslovím „Kde nic není ani smrt nebere“, byla zažehnána „díky“ existenci onoho „zájmového“ (ze strany policie).  Nezbývá než dodat „Když se chce, všechno jde“ …       

Aniž bych vůbec tušila, že mne FÚ pro Zlínský kraj a policejní orgán zatáhne do „kauzy XY“, (která byla samozřejmě policejním orgánem spojena se stávající kauzou), podala jsem podnět k prošetření zákonnosti postupu ve věci této daňové kontroly, na GFŘ Odbor auditu a vnitřní kontroly.

Leč bohužel, zjištěné informace mně nemohly být sděleny. Odborem bylo prověřeno, že ve věci daňové kontroly u shora uvedeného subjektu NEJSEM ÚŘEDNÍ OSOBOU ve smyslu ust. § 12 DŘ.

A tak přišlo na svět další z mnoha protichůdných tvrzení nadřízených v různých úrovních FS. Raději no comment.

 

Často dumám na tím, kdy došlo k tomu, ŽE JSME SE STALY OBĚTI, nejen skutečného pachatele trestné činnosti pana x, ale především na základě čeho a proč došlo k tak  tvrdému postupu a postoji zaměstnavatele vůči nám obviněným?

 

Základní vstupní informace ve vyšetřování policistům poskytl jednatel p. x. Další byly poskytnuty za finanční správu byl Finanční úřad pro Zlínský kraj ( KUPODIVU, nikoliv samotné Územní pracoviště v Kroměříži  ). 

Už v počátcích vyšetřování jsem nabyla jistoty, že policejní orgán nedisponuje důležitými údaji z daňového řízení. Zejména údajů týkající se správy DPH u firmy pana x, a dalších provedených úkonů předcházející vyměření daňového přiznání k DPH a zejména vlastního vyplacení nadměrného odpočtu DPH.

Klíčová informace byla identifikace úřední osoby, která prováděla u firmy pana x činnosti v souvislosti s vyměřením daňového přiznání k DPH a vyplacením nadměrných odpočtů.

Dle údajů  automatizovaného daňového systému a dalších písemností bylo zřejmé, že tyto uvedené činnosti prováděla úřednice, která NAPROSTOU shodou okolností, má stejné příjmení jako já.

U orgánů činných v trestním řízení lze nedostatečné informace o působnosti a rozsahu činností jednotlivých oddělení chápat, ovšem pokud to tvrdí i pracovník FS, pak je něco v nepořádku. 

Pan inženýr ve svém „odborném“ vyjádření, ze mne udělal prvního super úředníka v historii finanční správy. Byla ve mně vložena bezmezná důvěra. Byla jsem obdařena všemi  pravomocemi, náležící dle Ústavy ČR celé berní správě.    

V této souvislosti jsem později pochopila „přátelské upozornění“, že v případě mého paličatého setrvání na ÚzP, dojde na revizi všech mých spisů, které bych asi jako každý „vyměřovák“ ( tj. jako moje kolegyně se shodným příjmením) rozhodně vedla.

 

Pokud uvážíme shora uvedené informace, pak už se nelze divit, že policejní orgán v „kauze ÚzP v Kroměříži“ došel k závěru o možné existenci ovlivňování daňového řízení, respektive vyplacení nadměrných odpočtů firmě pana x, zejména poté, co jsem byla mylně považována za úřednici  s kompetencemi a pravomocemi mojí kolegyně z vyměřovacího oddělení !

 

Opakovaně jsme navrhovaly provedení svědecké výpovědi této kolegyně z vyměřovacího oddělené. Marně. Dle orgánů činných v trestním řízení - nadbytečné. Dle mého názoru – neuvěřitelná LIBOVŮLE. 

 

Jako úvod k následujícímu skvěle poslouží rčení „ Když se dva perou, třetí se směje“.

Z celého případu označeného policejním orgánem „ S.r.o. pan x a spol.“ se jeví a chová jako naprosto bez potíží a strastí pan x. Začnu pěkně po pořádku.

Policejnímu orgánu tvrdil, že v roce 2010 jej popadla myšlenka zrealizovat vlastní výrobnu trvanlivých potravin. Do té doby firma obchodovala s výrobky hotových jídel, které nakupovala z EU a dále distribuovala na trh do ČR. (Mimochodem jedna z mála pravdivých informací). 

Po celý rok 2011 se tedy zabýval vytvářením podnikatelského záměru. Z trestního spisu je zřejmé, že se na podzim 2011 snažil získat úvěr u renomovaného bankovního ústavu v řádech 100 milionů korun. Úvěr byl těsně před jeho schválením zamítnut, neboť bylo bankou zjištěno, že dotyčný podnikavec doložil falešné potvrzení týkající se jeho platební morálky při splácení úvěru dříve poskytnutého u jiné banky (samozřejmě nesplácel; obviněn také pro pokus spáchání min. dvou úvěrových podvodů). Přesto jej tato skutečnost nijak neodradila od zdálo by se nerealistického cíle. Je vysoce pravděpodobné, spíše jisté, že musel se vznikem takové situace počítat. Z vývoje událostí je zřejmé, že měl precizně připravenu další „variantu“.

Mimo to, že pečlivě obstarával informace o technologiích, výrobních zařízení a jejich dodavatelích, zajišťoval listiny, případně vytvářel (obzvlášť v počátcích) jejich velmi zdařilá falza nebo různě  „korigoval“ originální listiny ( tj. daňové doklady, kupní smlouvy, nabídky, poptávky, reklamní prospekty, technické výkresy apod. Úvěrové a leasingové smlouvy byly na pohled k nerozeznání
od originálu), velmi důmyslně kolem sebe šířil aureolu podnikatele zapáleného pro svůj podnikatelský záměr.

 

Nyní si dovolím s trochou nadsázky uvést následující.

Jak vznikl „film“ dejme mu pracovní název „Živý štít“  

Tragikomický příběh ze života berních úředníků scénáristy a zároveň herce pana x. Režii musel přenechat orgánům činným v trestním řízení. A měl obrovské štěstí (a my smůlu), že se jim do řemesla pletlo Oddělení řízení rizik FÚ pro Zlínský kraj a posléze další odborníci FS.    

Dějství počíná okamžikem, kdy důvěřivý podnikatel se setkává se zhýralými úřednicemi, které ho okamžitě svedou na cestu zločinu.

On stejně rychle podlehne.

 Odkládá vlastní mozek, plní veškeré jejich příkazy, stává se loutkou v jejich rukou…

 „Sen“ však náhle, nečekaně končí.

On procitá zděšen a stydí se za své konání. Spěchá proto na policii, aby učinil doznání.

Na znamení dobré vůle horlivě pomáhá policii rozkrýt zločineckou bandu.

 Jako spolupracující obviněný zachraňuje společnost před amorálními státními úředníky…….. The End.

Autor se evidentně inspiruje skutečnými událostmi odehrávajícími se ve společnosti. Korupční aféry, informace o rozkrývání zločinných sítí jsou na denním pořádku.

Jaké důvody ho však vedly k zinscenování famózní frašky důvtipného asi příliš nepřekvapí.

Mají zcela reálny podklad. Lze je jednoduše nalézt mezi událostmi, které se odehrály mimo jiné v daňovém, insolvenčním i trestním řízení od roku 2011 až doposud. 

Nejprve je třeba nastínit autorův charakter. 

Mezi jeho základní osobnostní rysy evidentně patří sebestřednost a neschopnost převzít zodpovědnost a nést důsledky za své vlastní konání. Bezostyšná snad až chorobná lhavost a schopnost manipulovat s lidmi a zneužívat je.  Splétat intriky.  Slibovat cokoli, aniž by měl v úmyslu dostát svým závazkům.

K takové charakteristice osoby pana x jsem nedošla žádnou subjektivní úvahou. 

Zcela reálně se totiž zrcadlí v jeho chování, vystupování a jednání. Stačí se začíst do výpovědí téměř desítky svědků a především výpovědi p. x v rámci trestního řízení. Totéž o něm vypovídá dění v obou insolvenčních a především v daňových řízení vedených u  s.r.o.

 

Výše uvedené přeneseno do reality vypadá následovně.

Poté co byla v listopadu 2012 zahájena obviněnou kolegyní za mojí účasti jedna z prvních daňových kontrol na DPH u daňového subjektu  s.r.o., a co přišlo vniveč jeho zastrašování se zdánlivě stáhl do ústraní.

Evidentně však nezpytoval své svědomí, to by totiž musel nějaké nejprve mít.

Pilně pracoval na obsazování „hlavních rolí“ těmi správnými aktéry. Sbíral informace o vytypovaných osobách. Dosáhl dokonce na bankovní data prostřednictvím člověka, kterého dokonce označil policejnímu orgánu. (Jen na okraj uvádím, že poté co jsme se na základě jistých informací obrátily
na banku s žádostí o sdělení informací o zrealizovaných přístupech na naše bankovní účty, došlo
u kolegyně k jakémusi zjištění. Poté a jistě zcela „náhodou“ z této banky „odešel“ již výše zmíněný známý. Jistě - změna je život. Ovšem po dvaceti letech praxe z velmi slušného postu, ve věku 50+, obesílat životopisem různé instituce.

 

Pan x si opravdu dal záležet a až v červnu za doprovodu svého advokáta, aby něco nezpackal, vyrukoval na PČR Krajském ředitelství, Odboru hospodářské kriminality se vskutku skvěle zpracovaným, téměř realistickým dílem.

Vyjádřeno jednoznačně:  Pan x se sám zlínské policii udal, neboť jej prý tížilo svědomí.

Na místě je úvaha proč tak neučinil na zdejší kroměřížské policii? Domnívám se, že tuto pro ně již známou „postavičku“ by rychle vypakovali, nebo přinejmenším by mu neskočili tak snadno na špek.

Jistě zafungovala zase „náhoda“, že to bylo zrovínka v době těsně před podáním trestního oznámení na jeho osobu, jakožto jednatele s.r.o. A to na základě výsledku daňové kontroly ukončené jednou z obviněných kolegyní! Tudíž VĚDĚL, dle výše doměřené daně v řádu stovek tisíc Kč, co bude následovat.   

Tak nás „předběhl“. Sice se jak výše uvádím „udal se“, ale v podstatě celé trestní oznámení obsahuje výhradně křivé lži o nás. A to následovně:

       

Do „hlavních rolí“ po pečlivém uvážení obsadil a skvěle zorganizoval nás - tři řadové referentky Oddělení kontrolního. Firmu „reprezentuje“ firemní právník. Mimochodem vlastně nikdy jsem příliš nechápala, proč firma zaměstnává vlastního právníka. Nyní už vím. Přece i tam ho musel někdo navádět a fundovaně pomáhat. On sám se „nečekaně“ obsadil do role hloupého prosťáčka.

 

Klíčová věta z jeho trestního oznámení zní: „NIKDY BYCH SE VŠAK TOHOTO NEDOPUSITL NEBÝT NÁVODU a  SPOLUPRÁCE s pracovnicemi FÚ, PROTOŽE BYCH ANI NEVĚDĚL,  JAK TO MÁM UDĚLAT.

Jen ve zkratce:  Náš „popud“ údajně tkví ve vnuknutí hluboké myšlenky, že..  říkám já něco ve smyslu: „…Pane x, ne všechny peníze firmy získávají úvěrem. Nebuďte hloupý, vykašlete se na poctivé podnikání. Povídá kolegyně: „Firma, která předloží všechny potřebné doklady, může bez problémů uplatňovat nadměrné odpočty…“ Dvojhlasně: „Vytvořte daňové doklady, kupní smlouvy, úvěrové smlouvy, doklady o zaplacení … atd. O víc se nestarejte a doneste je, až vás vyzveme.“ Tyto myšlenky se mu prý velmi zalíbily. Okamžitě předal svůj osud do našich rukou. Zcela neznámých osob. Tomu říkám bezmezná důvěra.

A my? Okamžitě jsme „převzaly“ plnou zodpovědnost za člověka, kterého jsme ze soukromého života vůbec neznaly a jako úřední osoba jsem s ním prohodila cca  5 vět za předchozí dva roky !!!     

Dle jeho tvrzení jsme mu měly přislíbit i pomoc.

Tato spolupráce spočívala prý v konání jakýchsi seancí (dosud si pan nevzpomněl, kdy a kde se měly konat), kdy jsme věštily budoucnost. Nejprve jsme měly zkontrolovat, zda pan x vytvořil dobře falza dokladů. Poté jsme mu měly přislíbit čestně pionýrsky, že tyto námi „redigované“ doklady si samy sobě nebudeme ověřovat.

Předtím jsme ale asi naleštily křišťálovou kouli, abychom věděly, zda poté co bude ním podáno předmětné DaP k DPH, bude také vystaven referentkou vyměřovacího oddělení podnět k jeho šetření, zda ho vyřídí sama, nebo požádá o to kontrolní oddělení, komu z dvanácti pracovníků referátu DPH bude vedoucí kont. odd. přidělen k vyřízení. Ale v každém případě jsme slíbily,
že ovlivníme daňové řízení a odpočty DPH vyplatíme a to ze svých „postů“ řadových referentek kontrolního odd. Za celou svou praxi, a troufám si tvrdit, že to platí pro všechny kolegy z kontrolních oddělení, jsem nikdy a žádnému daňovému subjektu nevyplatila ani korunu. Nemám totiž k tomuto žádná oprávnění a kompetence!  

Bohužel žádné podrobnosti nemohu poskytnout. Nejsou mně známy. Pan x se blíže a konkrétně nevyjevil a policie nic takového ani nešetřila.

Vzhledem ke skutečnosti, že při vyšetřování vyplynulo, že jsme své „sliby“ o spolupráci nedodržely a prováděly jsme další postupy k doměření nebo vrácení DPH do státní kasy, pak pan x svou původní verzi podání korigoval a naše konání osvětlil jako záměrná. Za účelem sbírání „plusových bodíků“               
a abychom měly „nálezy“. Dokonce zcela vážně tvrdil policistům, že na FÚ v  srpnu byla „okurková sezóna“.  Tj. úředníci si užívali, slunce, vodu, vzduch a na práci „hodili bobek“.    

 

Ve svém trestním oznámení pak p. x naprosto precizně a přesně cituje každé slovo ve větě, kterou jsem údajně vyslovila já a kterou kolegyně. Asi abychom se nehádaly, podělil nás dokonale. Myšlenku-větu začínám já a končí kolegyně. A pak zase naopak. Vzhledem k tomu, že tyto hovory měly být vedeny údajně před 2 lety, pak by byl na místě obdiv k jeho geniální paměti.

Se shora uvedenými pro něj zcela novými a klíčovými informacemi jsme jej údajně seznámily v roce 2011. Je ale zcela prokazatelné, že pan x. podnikal už od roku 2005. Nejprve jako OSVČ, poté založil fy s.r.o. a od roku 2009 je dokonce plátcem DPH. K završení absurdností zbývá jen připomenout daňovou kontrolu DPH a DPPO, která probíhala od února 2011. 

Domnívám se, že každý logicky uvažující člověk musí uznat, že tzv. „rady a návody“ námi poskytované, by mohly být zásadními možná tak pro bezdomovce, který byl právě vyloven ze škarpy, aby mohl být uveden do „funkce jednatele“ s.r.o.

Svůj konspirační příběh pan x „doladil“ ve svém jediném (za 18měsíců trvajícího vyšetřování) výslechu obviněného.  

Dle vývoje situace ve vyšetřování různě upravuje smyšlenky. Žel Bohu se začíná u něj projevovat jakási překotná ztráta jeho úžasné paměti. JE vysoce pravděpodobné, že kdyby jeho výslechy pokračovaly, vznikla by zcela nová báchorka.

Což by byl asi velký problém. Jestliže se v běžném životě obvykle zjišťují skutečnosti s obligátním „*nehodící škrtněte…, v případě JIŽ započatého trestního řízení z tak závažných zločinů…respektive PROPLÁNOVĚ jakožto KORUPČNÍ AFÉRA…. Kdo by  TAKÉ  měl „kostku másla“ na hlavě?......  

 

Všechny smyšlené události mají samozřejmě návaznost na ustanovení trestního řádu a zákoníku. Obzvlášť k ust. § 178a zákona č. 141/1961 Sb., Trestní řádu. Z trestního spisu je zřejmě, že žádá o udělení statutu „spolupracujícího obviněného“. Pokud se objektivní a rozumný člověk seznámí s obsahem citovaného ustanovení a dá jej do souvislosti s obsahem trestního oznámení prezentovaným panem x, má zcela jasno. Např. totéž platí i pro prapodivnou výši částky úplatků údajných 550 tisíc pro každou z úřednic. Viz. ust. § 138 odst. 1 TrZ, kdy značným prospěchem se rozumí částka vyšší než 500 tisíc. Mimochodem tato výše se zdála směšná i zdravotní sestře z psychiatrie, kde jedna z nás musela vyhledat odbornou pomoc. Obzvlášť když zjistila, že dotyčný vylákal téměř 22 milionů korun.    

 

Na co však pan x rozhodně nezapomněl byl obligátní kýbl popela, kterým si důkladně posypal svou ubohou hlavu. Při výslechu hořekoval, že způsobil českému státu škodu………., přesně podle „scénáře“. 

Papír snese všechno. Jedna věc je teorie a druhá praxe. O „UPŘIMNOSTI JEHO SLOV“ hovoří jeho ČINY.

JE zcela zřejmé, že kdyby svoje slova myslel dotyčný vážně, vylákané peníze by přece VRÁTIL! Říká se tomu účinná lítost…. Skutečnost je však zcela opačná !

Pan x měl tolik drzosti, že se proti rozhodnutí o vrácení DPH zpět do státního rozpočtu ODVOLAL !!!  Tento počin odůvodnil pro mne fascinující větou, že neměl snahu nic zatajovat, chce předložit důkazní prostředky a dokázat svá tvrzení. Když jsem to na vlastní oči viděla, myslela jsem, že se vyvrátím. To byla pouhá třešinka dortu – kterým pomyslně byla daňová kontrola. V jejím průběhu pan x nespolupracoval a působil průtahy. NEPŘIZNAL se BYŤ k jediné fiktivní faktuře. Jako by se „nechumelilo“.

Podobné mimikry jsou zřetelné z průběhu insolvenčního řízení.

Nejprve z vlastní inciativy se snažil co nejdříve zlikvidovat firmu, dříve než budou FÚ vydána všechna rozhodnutí o povinnosti vrátit zpět do státního rozpočtu vylákané peníze. Bohužel pro něj, bohudík pro finanční správu, nepovedlo se mu to a jeho návrh na započetí insolvenčního řízení byl krajským soudem odmítnut.

Vzápětí byl tento návrh podán věřitelem (nyní dle seznamu je věřitelů 25).

Pan x opět nezklamal. Opět bravurním způsobem sobě vlastním rozehrává známou hru. Soudu, insolvenčnímu správci a věřitelům bezostyšně lže, v lepším případě tvrdí polopravdy. Dokonale však splétá známé báchorky. On je opět v roli snaživého, poctivého podnikatele. Spravedlivě rozhořčen natahuje prst  a poukazuje na ty kdo mu „uškodili a zapříčinily“ krach jeho firmy. Nenechte se mýlit, v tomto kusu jsme my – úřednice (jeho oblíbené hérečky) nedostaly ani štěk !

Pan x totiž jaksi „pozapomněl“ na částku nadměrných odpočtů cca 22 mil. korun, které „přitekly“ na bankovní účet firmy. O těchto penězích se VŮBEC NEZMÍNIL! Ani insolvenčnímu soudu ani správci. Nepochybuji, že tyto finanční prostředky firmy, případně majetek z nich pořízený, měl být zahrnut do majetkové podstaty a měl být rozdělen či zpeněžen ve prospěch věřitelů. TENTOKRÁT bezostyšně OKRADL SVÉ VĚŘITELE !

Z oficiálního textu „Zprávy o hospodářské situaci dlužníka s.r.o., ze dne 24. 9. 2014“ vypracované insolvenčním správcem, vyplývá: „… Lze hovořit o dlouhodobě trvajícím předlužení dlužníka, který tento financoval provoz podniku pouze z cizích zdrojů – především z poskytnutého úvěru ze strany ČS a.s., v roce 2010 ve výši 4,5 mil. korun, jež byl bankou poskytnut na financování zásob. Dlužník z těchto cizích zdrojů pořizoval technologii a další aktiva k zahájení výrobního programu – výroby hotových balených jídel. ( Poznámka: Policii tvrdil, že výrobní zařízení tj. zmíněná aktiva, pořizoval z vyplacených nadměrných odpočtů. Dokonce tvrdil, že celou částku cca 22 mil. použil v podnikání, na nákup výrobních zařízení a technologie, na mzdy a režijní náklady… A na úplatky pro nás J. Což je v přímém rozporu s údaji v seznam majetku firmy, který pan x předložil insolvenčnímu soudu! Hodnota majetku firmy totiž činí pouhých cca 6 mil. Kč. Tak KOMU TENTOKRÁT LŽE? Policii, nebo insolvenčnímu soudu? )    

Z přiznání k DPH za jednotlivá zdaňovací období v průběhu let 2012 -2013 je jednoznačné, že dlužník si pouze nárokoval zpět DPH z přijatých zdanitelných plnění tj. na základě obdržených daňových dokladů dodavatelů dlužníka ( další drobná poznámka - KUPODIVU ani zmínka o tom, že mnohé z nich byly FALEŠNÉ, NEBO FIKTIVNÍ ) a nevykazoval prakticky žádná uskutečněná plnění, když dle insolvenčního správce jsou zřejmé disproporce mezi údaji vykazovanými v daňových tvrzeních, týkající se DPH a účetních výkazech ( rok 2012 ).

Nicméně dle tvrzení dlužníka jeho insolvenci zapříčinila exekuce, kdy došlo k obstavení jeho bankovních účtů a prodeji části jeho majetku a tento nemohl realizovat svůj podnikatelský záměr a splácet závazky….“ ( citace  uvedena  kurzívou )

Zřejmě aby dodal svým tvrzením patřičný důraz, podal dne 10. 10. 2013 žalobu na Ministerstvo spravedlnosti na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem ve výši 218 333,- Kč. 

   

JE LIBO DALŠÍCH DŮKAZŮ, o „ryzím“  charakteru pana x ???

Dobrá, tak ještě přidám toto.

Pan x je extra třída, asi proto mne ani příliš nepřekvapily informace, se kterými jsem byla zcela náhodně obeznámena. Od září 2014 působila v UK společnost E. A. Ltd., vedená „našim“ panem x z Kroměříže. Pan x se snažil v průběhu podzimu velmi podivnými způsoby získat milionové půjčky, přičemž uváděl, že má v Kroměříži fungující velkovýrobnu. K té však odmítal uvést cokoliv bližšího, ani neumožnil její návštěvu a prohlédnutí. Na počátku ledna 2015 za podivných okolností společnost E. Ltd. změnila sídlo. V současnosti je vedeno šetření proti společnosti pana x. Změna adresy na virtuální adresu a způsob jakým toho bylo dosaženo, předchozí chování pana x a způsob jakým se snažil získat úvěr, nepravdivé informace o jeho velkovýrobně potravin, to vše vzbuzuje obavy o zneužití společnosti E.  Ltd. ke kriminální  činnosti s cílem vyhnout se splacení vlastních závazků za společnost  s.r.o.

Tento závěr jsem neučinila já sama, ale vycházím výhradně z textu sdělení, se kterým jsem byla seznámena.  

 

Pan x je velký mystifikátor.  Pro fakt, že v době po září 2013 (kdy se udal, resp. nařkl nás) dál zdárně nárokoval odpočty DPH ve výši stovek tisíc, nemám žádné rozumné vysvětlení. Snad jen to, že cosi nefungovalo tak jak mělo. Pod čí správou by měl být daňový subjekt spojený s nejvyšším rizikem?  Kde asi soudruzi z NDR ( oddělení řízení rizik ) udělali chybu?...   

 Myslím, že to opravdu stačí. Ať si obrázek udělá každý sám.                         

  

Jestliže se zcela logicky zajímáte o osud 22 mil. korun o které pan x okradl stát, nemůžu sloužit. NIKDO nic NEVÍ. Nepodařily se dohledat. Nechápu…         

Domnívám se, že my všichni, kteří jsme měli tu „čest“ se nějak potkat s panem x tušíme         
a možná spíš víme, že se nejednalo o setkání s pouhým baronem Prášilem, ale společensky vysoce nebezpečným člověkem.

Nikdy jsem se nezříkala zodpovědnosti za svoji práci. Byla a jsem plně připravena obhájit svůj postup realizovaný v rámci daňových řízení DPH u  subjektu s.r.o.  Jsem přesvědčena o tom, že byl proveden v souladu s právními normami a vnitřními předpisy platnými v šetřeném období let 2011-2012, neboť do současnosti se nikdo z finanční správy erudovaně nevyjádřil,  v čem lze spatřovat případná pochybení a takové závěry o porušení právních předpisů také opřít o jejich konkrétní ustanovení. A to bych očekávala, podle nastalé situace a postoji zaměstnavatele, že by se mělo jednat o naprosto zjevné a zásadní pochybení!  

Při vyřizování obdobných podnětů jsem vždy postupovala obdobně jako u subjektu s.r.o.

Pak tedy zcela nechápu jak je možné, že NIKDY NIKDO z nadřízených či dalších kompetentních pracovníků, mne nebo moje nadřízené „NEUPOZORNIL“ na jakýkoliv „chybný postup“.  

Paradoxem v případě subjektu firmy s.r.o., je to, že jsem se snažila zjistit co nejvíce relevantních informací. Zajistila jsem více než stovku fotokopií daňových dokladů a listin. A to především z důvodu, že jsem do té doby neměla žádné zkušenosti s šetřením DaP DPH, které by tvořily hodnoty plnění související s realizací výrobního podniku ve fázi přípravy a realizace projektu. Snažila jsem se, aby podklady pro vyměření byly autentickými materiály a kompetentní osoby na vyměřovacím odd. nebyly odkázány pouze k mým poznámkám nebo subjektivním závěrům.

Tuto práci jsem prováděla s nejlepším vědomím a svědomím s využitím všech tehdy mně známým vědomostí.

NIKDY A V NIČEM JSEM NEBYLA NÁPOMOCNA ( troufám si tvrdit, že totéž platí i v případě mých  kolegyň !!! ) KRIMINÁLNÍ ČINNOSTI pana x, a ANI žádného jiného daňového subjektu, z čehož  vyplývá, že jsem NIKDY, NIKOHO NEŽÁDALA o JAKÉKOLIV ÚPLATKY a tudíž zcela logicky ŽÁDNÉ NEDOSTALA !

Obvinění z takových zločinů MNE HLUBOCE URÁŽÍ !!!! 

Navíc bych musela být úplný šílenec, kdybych asistovala panu x při vylákávání odpočtů DPH, protože je stoprocentně JISTÉ, ŽE TO BYLA JEN OTÁZKA ČASU, KDY SE NA PODVOD PŘÍJDE a taky přišlo. Respektive PŘIŠLY JSME NA TO….. !!!

JSEM PŘESVĚDČENA o tom, že to věděl a počítal s tím i pan x.

Vylákané peníze si „ulil“ neznámo kam! VLASTNÍ ZODPOVĚDNOST ZA ním ! SPÁCHANÉ ZLOČINY ODKLONIL NA NÁS.  MY JSME JEHO ŽIVÝ ŠTÍT.

ON MÁ V DRŽENÍ 22 milionů a my POUZE obžalobu.

My v pozici ZHÝRALÝCH STÁTNÍCH ÚŘEDNÍKŮ – korupčníků. On „poctivec“ - SPOLUPRACUJÍCÍ OBVINĚNÝ. 

Bohužel, TO NENÍ jen ŠPATNÝ SEN, TO JE REALITA !!!

Já se ptám  

V čem TO ŽIJEME? JAK FUNGUJE TENTO STÁT? KDO A KOHO CHRÁNÍ? KDO A KOMU POMÁHÁ?..

Vezmete-li rozum do hrsti a pominete mediální „masáž“.. Sami si odpovíte na tyto otázky……..  je to HNUS.

 

Domnívám se, že těmito událostmi nebylo pošpiněno jen moje jméno, ale stín tak padá na všechny kolegy FS. U veřejnosti pak vcelku pošramocený kredit berní správy, upadá ještě více. Byť nezaslouženě a neprávem.

 

PROČ není dán průchod pravdě?

Chtěla bych věřit, že v budoucnu nikdo z kolegů nebude muset tvrdě snášet důsledky křivých obvinění ze strany daňových subjektů. Pozbyla jsem iluzí. Ba naopak mám vážnou obavu, že se tato situace může kdykoliv zopakovat. Jedinci typu pana x žijí mezi námi a není jich bohužel málo. Stačí shlédnout některou z přednášek prof. MUDr. F. Koukolíka, DrSc. Vřele doporučuji. Kdo je připraven, není ohrožen J.

Pokud by už taková situace opět nastala, doufám, že tito lidé budou mít ve svém zaměstnavateli oporu. Ten než k čemukoliv dalšímu přistoupí, uváží, zda je vůbec reálné, že by se dotyční pracovníci mohli protiprávní činnosti dopustit a nepustí se zbrkle, do jakékoliv „bojovky“.

 

Mně ani mým spoluobviněným a i jinak perzekuovaným kolegům v souvislosti s tzv. „kauzou ÚzP v Kroměříži“ se shora uvedeného nedostalo. V podstatě zoufalá situace.

Po mých-našich zkušenostech, mně přijde každý soudný člověk, který vykonává práci referenta na kontrolním oddělení FÚ, jako hazardér. Nejen vlastním životem, ale především s životy svých nejbližších, kteří jsou ohroženi úplně stejně ( ba i hůř ) než on sám.

Lze vůbec za tohoto stavu věcí normálně kontrolní činnost vykonávat? Mají se kontroloři budit v noci hrůzou, zda neopomněli cokoliv, co by mohlo signalizovat podvod, nebo jestli se vyjádřili dostatečně jasně, aby nemohlo dojít k nějakým účelovým modifikacím jejich slov? V praxi na zcela běžné dotazy či žádosti o konzultaci ze strany poplatníků, se mají bát cokoliv říct, aby to nemohlo být někdy v budoucnu zneužitelné proti nim? Nebudou pak mít obrovský problém dostát tzv. klientskému přístupu k daňovým subjektům, který je součástí firemní kultury finanční správy? Každý daňový subjekt má být pro ně potencionálním zlodějem nebo psychopatem? Z berního úředníka se má stát policajt?

Děkuji, nemám zájem...

     

Každá mince má však dvě strany.

Dostalo se nám podpory. Morální i finanční.

VŠEM  vám, kteří jste nám ji jakkoliv vyjádřili, PATŘÍ naše UPŘÍMNÉ  D Ě K U J E M E !

Srdečné DÍKY všem, kteří se podíleli na výrobě a distribuci kalendáře, který byl vydán za tímto účelem a pod záštitou OFSZO ( odbory ) místní organizace Kroměříž.  

Zvláštní dík patří členům místní odborové organizace v čele s paní Ing. Ivetou Makovcovou.

Srdečné DÍKY také patří těm, kteří se nebáli říci pravdu.

 

Všech těchto nádherných lidí si hluboce vážíme!

                                                                                       

                                                                                                                                    

                                               Sólistka divadelního spolku „Berní (ne)ochotníci“